Jan Přeučil
Jan Přeučil (* 17. února 1937 Pardubice) je český filmový a divadelní herec a vysokoškolský pedagog specializující se zejména na výuku rétoriky.
| doc. MgA. Jan Přeučil | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1937 (87 let) Pardubice |
| Choť | Štěpánka Haničincová (1971–1999) Eva Hrušková (od 2004) |
| Rodiče | František Přeučil |
| Příbuzní | Marta Jurková (sestra) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJeho otec František Přeučil byl majitelem nakladatelství PAMIR, redaktorem pardubických novin a politikem (pardubický poslanec za Národně socialistickou stranu v prozatímním Národním shromáždění).[1] Později byl jedním z obžalovaných v procesu s Miladou Horákovou, ve kterém byl odsouzen k doživotnímu žaláři ale nakonec strávil jen 15 let v žaláři na Mírově a v Leopoldově. Vlivem této skutečnosti proto nemohl Jan Přeučil jít studovat na gymnázium s výhledem pokračovaní na vysněném herectví (i přes výslovné doporučení od Karla Högera)[2] a musel tak nastoupit do tříletého učňovského oboru dřevomodelář při ČKD Stalingrad, kde již od počátku zakusil intenzivní snahu režimu o jeho politickou převýchovu.
Během studia učebního oboru působil v ČKD alespoň v divadelním kroužku a ve sportovním klubu – v plaveckém oddílu. Po vyučení mu bylo umožněno studovat večerní gymnázium pro pracující. Po maturitě se přihlásil na DAMU, první zkoušky sice udělal, ale nebyl nakonec přijat kvůli uvězněnému otci.[3] V dalším roce to zkusil znovu a od roku 1956 tak studoval obor herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 1960. V ročníku s ním studovaly např. Jana Hlaváčová a Milena Dvorská.[4] K jeho profesorům patřili mj. Radovan Lukavský a František Salzer, kteří mu umožnili během studia statování v divadlech, včetně Národního divadla.[5]
V letech 1960 až 1961 vykonával vojenskou základní službu v Českých Budějovicích, kde přitom hostoval v Jihočeském divadle.[6] Stálé divadelní angažmá měl v Divadle Na zábradlí od roku 1960 do roku 1993, kdy v letech 1982–1987 působil mj. také jako šéf činohry. Zde vstoupil do KSČ, což po roce 1989 pokládal za svou největší životní chybu.[7] V roce 1977 byl jedním z představitelů propagandistického a dehonestujícího filmu Kdo je Václav Havel. Od roku 1993 vystupoval také v muzikálech Hudebního divadla v Karlíně.
Od roku 1960 ztvárnil přes 400 rolí v rozhlase, kde nalezlo široké využití jeho rétorické umění. Stovky rolí ztvárnil také v divadle, ve filmu, v televizi a v dabingu.
Od roku 1963 byl dvacet sedm let[8] pedagogicky činný na pražské DAMU, kde působil jako docent. K jeho studentům patřili mj. Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Pavel Vítek a Eva Holubová. Vyučuje rovněž na vysoké škole Akademie umění v Banské Bystrici na Slovensku. V roce 2019 načetl audioknihu Léčka (vydala Audiotéka).
Rodina
editovat
Byl manželem herečky Štěpánky Haničincové (sňatek v roce 1971), po její smrti se oženil s herečkou Evou Hruškovou (* 1952),[9] se kterou připravuje rovněž pořady pro děti.
Zajímavosti
editovatKontroverze
editovatVzhledem k napojení Jana Přeučila na chartisty, zejména na jeho zetě a signatáře Charty Jiřího Chmela, vedla Státní bezpečnost k jeho osobě svazek s krycím názvem „Klaun“. V roce 1983 StB svazek ukončila s odůvodněním, že se pomocí „profylaktických opatření“ podařilo jeho styky přerušit.[10][11]
Dne 20. ledna 1977 vystoupil v tendenční reportáži Kdo je Václav Havel? odvysílané Československou televizí na prvním programu. Uvedený pořad byl součástí kampaně proti autorům a prvním signatářům Charty 77.[12]
Divadelní role, výběr
editovat- 1955 Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Holandský tlumočník, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
- 1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, Pobočník, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1958 William Shakespeare: Král Lear, Setník ve službách Edmundových, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1958 N. V. Gogol: Revizor, Miška, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1958 J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Franěk, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
- 1959 William Shakespeare: Hamlet, Francisco, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1961 František Pavlíček: Zápas s andělem, Šopén, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1964 Alfred Jarry: Král Ubu, Čuřislav, Divadlo Na zábradlí, režie Jan Grossman
Televizní a filmové role, výběr
editovat
|
|
Rozhlas (výběr)
editovat- 1986 Jiří Kamen: Láska vše zachrání (1986); účinkovali: Marek Eben, Jana Synková, role Valerián Štern mladší: Jan Přeučil, Adolf Kohuth, Blanka Blahníková, Jiří Hálek, Jiří Sovák, Libuše Havelková, Jiří Lábus, Jiří Němeček, Petr Popelka; hudba: Miroslav Kořínek; režie: Jan Schmid.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 9, 14, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 15, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 18–20, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, ISBN 80-903399-5-6
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 24, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Jan Přeučil. FDb.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c PLAVCOVÁ, Alena. Říkali mi Džony Sprej. Magazín Pátek LN. 24.2.2016, čís. 8, s. 6–11.
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 100, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Eva Hrušková našla svou životní lásku, Jana Přeučila, na stejném patře. iDNES.cz [online]. 2012-06-17 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Archiv bezpečnostních složek, sbírka Svazky kontrarozvědného rozpracování, arch. č. KR-744386 MV, krycí název „Klaun“, kategorie svazku „PO“ (prověřovaná osoba).
- ↑ Jana Přeučila hlídala StB kvůli příteli nevlastní dcery. TÝDEN.cz [online]. 2009-09-29 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Kdo je Václav Havel? - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
editovat- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
- Šárka Horáková: Dvojjediná Štěpánka Haničincová, Česká televize, Praha, 2007, str. 4, 9–10, 14–5, 40, 71–2, 74–8, 81–5, 88–90, 94–6, 98, 100, 102, 105, ISBN 978-80-85005-79-0
- Šárka Horáková: Jan Přeučil, muž taktní k uzoufání, Alpress, Frýdek–Místek, 2007, ISBN 978-80-7362-511-5
- Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, ISBN 80-85835-49-5
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, ISBN 80-903399-5-6
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 166, ISBN 80-7243-121-8
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Přeučil na Wikimedia Commons - Jan Přeučil ve Filmovém přehledu
- Jan Přeučil v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jan Přeučil ve Filmové databázi
- Jan Přeučil na Kinoboxu
- Jan Přeučil v Internet Movie Database (anglicky)
- Jan Přeučil pro rádio Impuls, Návštěva Vlasty Korce, 2009
- Jan Přeučil – video z cyklu České televize 13. komnata
