Wikipedie

Jan Honsa

český malíř a grafik

Jan Honsa (8. června 1876 Tisová u Vysokého Mýta – 9. září 1937 Polička) byl český malíř a grafik, krajinář, v letech 1893–1898 žák Julia Mařáka na pražské Akademii, člen pražského Mánesa a vídeňského Hagenbundu.

Jan Honsa
Jan Honsa ve svém domě v Běstovicích
Jan Honsa ve svém domě v Běstovicích
Narození8. června 1876
Tisová u Vysokého Mýta
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. září 1937 (ve věku 61 let)
Polička
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníevangelický hřbitov v Chocni
Povolánímalíř, grafik a učitel
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
 
Konkrétní problémy: souvislý text, ne v bodech
  • Narodil se 8. června 1876 v Tisové u Vysokého Mýta v rodině rolníka Václava Honsy a jeho ženy Marie, rozené Škeříkové, v doškové roubence čp. 12 (dům dnes již neexistuje).
  • 1881, celá rodina se přestěhovala do nedalekých Běstovic u Chocně, kde Honsův otec zakoupil malý statek uprostřed vsi (čp. 40). Okolí Běstovic se stalo krajinou malířova dětství a Běstovice téměř celoživotním domovem Jana Honsy a pramenem jeho krajinné inspirace.
  • 1882–1890, obecní a měšťanská škola v Chocni.
  • 1890–1891, německá měšťanská škola v Lanškrouně.
  • 1891–1893, doma v Běstovicích pomáhal na rodinném statku a intenzivně kreslil, postupně se jako druhorozený syn (o sedm let mladší než bratr Václav) rozhodl odejít z hospodářství a zkusit štěstí jako malíř.
  • 1893, v březnu byl přijat na pražskou Akademii do krajinářského ateliéru Julia Mařáka. Jeho spolužáky a přáteli se tu stali zejména Otakar Lebeda a Alois Kalvoda, vážil si i starších spolužáků Antonína Slavíčka či Františka Kavána.
  • 1893–1898, během školního roku jezdila krajinářská speciálka pod vedením Mařákovým často na výlety a plenérové pobyty, například do Zákolan, na Okoř a do Lochovic u Hořovic. Prázdniny (a povinné žně) pak trávil mladý malíř doma v Běstovicích, kde ve volných chvílích horečně maloval.
  • 1898–1899, jednoroční základní vojenská služba (Vídeň, Slovinsko), do Prahy se vrátil v den pohřbu Julia Mařáka.
  • 1899–1900, získal Hlávkovo studijní stipendium (r. 1900), poslední semestr strávil na Akademii v osiřelém ateliéru; když se proslýchalo, že krajinářská speciálka má být zrušena (neboť její prozatímní vedoucí Antonín Slavíček se uvolil ateliér převzít pouze na zbytek semestru), angažoval se výrazně za její zachování a dostalo se mu pověsti studentského rebela. Nicméně rozhodnutím vídeňského ministerstva byla krajinářská speciálka k 1. 9. 1900 zrušena.
  • 1900–1903, žil střídavě v Praze ve svém podnájmu v Cimburkově ulici a v Běstovicích, maloval velkoformátová plátna, vesměs galerijní povahy.
  • 1900, uskutečnila se v Chocni první Honsova samostatná výstava.
  • 1903, získal Hlávkovo cestovní stipendium a podnikl s grafikem T. F. Šimonem cestu de Německa a do Francie. Nejdéle pobyl v Paříži a navštívil i pikardské pobřeží (pobyt v Onivalu).
  • 1904, získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Saint Louis za obraz Letní odpoledne (1900).
  • 1904–1907, většinu roku trávil doma v Běstovicích, pomáhal v hospodářství a maloval; pouze v zimě se účastnil pražského výstavního života.
  • 1908–1909, učitelem kreslení na Královské zemské řemeslnické škole v Kutné Hoře.
  • 1909, první pražská samostatná výstava v Topičově salonu.
  • 1910, seznamuje se experimentuje s dřevorytem, leptem, suchou jehlou a později i s cliché verre.
  • 1911, 7. září odjel na svou nejdelší zahraniční cestu – do Německa, Holandska a Francie (druhý pobyt v Paříži, Normandie). Po návratu se vrátil do Běstovic.
  • 1912–1914, žil v Běstovicích a od roku 1913, kdy si bratr Václav zakoupil v Běstovicích jiný statek (čp. 29), hospodařil spolu se stárnoucími rodiči na statku čp. 40. Nicméně ve volných dnech stále vyrážel malovat do blízkého i vzdáleného okolí.
  • 1914, krátce po mobilizaci zproštěn vojenské služby z psychických zdravotních důvodů; za války se proto skrýval v Praze; vytvořil tu rozsáhlý cyklus kreseb a miniaturních dřevorytů nazvaný Ze staré Prahy.
  • 1918, už na jaře se vrátil z Prahy do Běstovic, kde si koupil dům čp. 23, hned vedle statku svého bratra, dům však v září vyhořel.
  • 1918–1920, na místě zničeného domu si podle svých vlastních nákresů postavil nový dům ve stylu jihočeského selského baroka. Maloval minimálně, zcela pohroužen do svého architektonického díla.
  • 1920, oženil se se svou švagrovou, Jindřiškou Kašparovou (1893–1933).
  • 1920–1926, žil téměř výhradně v Běstovicích, tížen starostí o hospodářství a téměř podivínským smyslem pro izolaci od společenského života.
  • 1927, narodil se mu syn Jan, který se v 10 letech stane univerzálním dědicem umělecké pozůstalosti svého otce.
  • 1933, náhle, z ne zcela jasných příčin, zemřela manželka Jindřiška; deprese, které umělce provázely celý život, dosáhly svého vrcholu, byl zbaven svéprávnosti a musel opustit Běstovice, které byly příliš svázány s tragickou událostí i všemi dalšími vzpomínkami; útočiště našel v Poličce díky svému příteli, malíři Františku Bukáčkovi. Až do roku 1935 téměř nemaloval a až do smrti vůbec nevystavoval (poslední malířskou výstavu měl v Hradci Králové v roce 1934 spolu s ostatními mařákovci).
  • 1935–1937, znovu začal malovat, převážně v okolí Poličky; na počátku září 1937 onemocněl zánětem pohrudnice; odmítl jít do nemocnice, jeho stav se však v osamocení stále zhoršoval; zemřel 9. září 1937 v poličské nemocnici, kam byl krátce před smrtí, již v kómatu, převezen.
  • Pochován byl 12. září 1937 na choceňském hřbitově.[1]

Dílo

editovat

Na rozdíl od většiny svých generačních druhů byl jako syn hospodáře v Běstovicích u Chocně skutečným venkovanem mezi nimi a jeho těsné spojení s půdou jej předurčovalo ke krajinomalbě, jejíž impresionistický impulz byl méně spojen s krásou přírody, jak ji chápali jeho městští spolužáci, ale spíše s projevy životadárnosti přírody jako takové. Honsův osobitý styl, snadno rozpoznatelný a i v širším než českém kontextu dosti jedinečný, je originální směsí evropského impresionismu a české venkovské secese, toho zlidovělého rokoka, jež bylo formou barvotisků a obrázků z vesnických poutí jedním z mála výtvarných inspiračních zdrojů venkovských lidí ve druhé půli 19. století. V tomto směru se za života Janu Honsovi nedostalo většího uznání, neboť jeho dílo po roce 1912 jen málo reflektovalo moderní trendy. Z dnešní perspektivy je ale toto dílo daleko osobitější a s českou výtvarnou tradicí srostlejší než napodobivé formální výboje své doby.

Samostatné výstavy do roku 1937

editovat

Posmrtné samostatné výstavy

editovat
  • Kresby a grafika, Polička, Městské muzeum, 1937.
  • První souborná posmrtná výstava mistra Jana Honsy, 17. – 31. 7. 1938, Polička, Městské muzeum (kurátor František Bukáček)
  • Obrazy, Polička, Městské muzeum, 1939 (s Dominikem Aulíčkem).
  • Obrazy, Městská knihovna ve Vysokém Mýtě, 1948.
  • Choceň, Závodní klub Orličan, 1959.
  • Obrazy, Městská galerie Vysoké Mýto (kurátor O. A. Kukla), 1967.
  • Obrazy. Ke 100. výročí narozenin umělce, Městská galerie Vysoké Mýto (kurátor Miloslav Filka), 1976.
  • Obrazy – Kresby – Grafika, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek (kurátorka Jitka Boučková), 1984.
  • Výběr z malířského díla, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory (kurátoři Pavel Chalupa a Aleš Rezler), 2007.
  • Kvetoucí hruška v širém poli, Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli, Městská galerie ve Vysokém Mýtě (kurátoři Pavel Chalupa a Jana Svobodová), 2007.
  • Jan Honsa – Ze staré Prahy, Vratislavský palác na Malé Straně, květen 2017.[2]
  • Samotář se srdcem venkovana, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 2021-2022 (kurátorka Jana Bojanovská).[3]

Zastoupení ve sbírkách

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Jan Honsa Hájovna u Darebnic (1896)
  •  
    Jan Honsa Cesta ke vsi
  •  
    Jan Honsa Meandrující říčka (Litavka?)
  •  
    Jan Honsa Rozjímání pod kaštany (asi 1899)
  •  
    Jan Honsa Tichá Orlice (syntonos 1900)
  •  
    Jan Honsa Letní odpoledne (1900)
  •  
    Jan Honsa Večer (1901)
  •  
    Jan Honsa Pohled do kraje
  •  
    Jan Honsa Vítr (perokresba 1901)
  •  
    Jan Honsa Na Seině (syntonos 1903)
  •  
    Jan Honsa Na Seině v Paříži (1903)
  •  
    Jan Honsa Ranní jinovatka
  •  
    Jan Honsa Tůně
  •  
    Jan Honsa Na návsi
  •  
    Jan Honsa Rozkvetlé třešně
  •  
    Jan Honsa Letní den
  •  
    Jan Honsa Velká Řetová (1910)
  •  
    Jan Honsa Běstovická alej (1912)
  •  
    Jan Honsa Letní krajina (1912)
  •  
    Jan Honsa Ústí nad Orlicí
  •  
    Jan Honsa Velké prádlo
  •  
    Jan Honsa Chalupy na Vysočině

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ CHALUPA, Pavel: Hospodář nad svou krajinou, in: Jan Honsa - Výběr z malířského díla, Kutná Hora : GFJMKH, 2007, 40 s.
  2. ↑ Výstava Jan Honsa - "Ze staré Prahy". www.praha1.cz [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-01. 
  3. ↑ https://ogv.cz/jan-honsa-1876-1937-samotar-se-srdcem-venkovana
  4. ↑ BOUČKOVÁ, Jitka. Jan Honsa. 1. vyd. Pardubice: Východočeská galerie v Pardubicích, 1984. 56 s. 

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Honsa&oldid=24296466“