Guido von Call
Guido von Call, plným jménem Guido svobodný pán von Call zu Rosenburg und Kulmbach, též Guido Call zu Rosenburg (6. září 1849 Terst – 12. května 1927 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský diplomat a předlitavský politik. Jako absolvent diplomatické akademie působil od mládí ve službách ministerstva zahraničí, později byl vyslancem v Bulharsku (1895–1900) a velvyslancem v Japonsku (1909–1911).[1][2] Mezitím v letech 1900–1905 zastával funkci ministra obchodu v rakouské vládě.
| Guido von Call | |
|---|---|
 | |
| 21. ministr obchodu Předlitavska | |
| Ve funkci: 19. ledna 1900 – 11. září 1905 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Ernest von Koerber, Paul Gautsch |
| Předchůdce | Franz Stibral (správce) |
| Nástupce | Leopold von Auersperg |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku | |
| Ve funkci: 7. ledna 1909 – 29. října 1911 | |
| Předchůdce | Béla Ambró de Adamócz |
| Nástupce | Ladislaus Müller |
| Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku | |
| Ve funkci: 5. listopadu 1895 – 19. ledna 1900 | |
| Předchůdce | István Burián |
| Nástupce | Ladislaus Müller |
| Narození | 6. září 1849 Terst  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. května 1927 (ve věku 77 let) Štýrský Hradec  Rakousko |
| Místo pohřbení | Friedhof St. Leonhard |
| Příbuzní | Friedrich Freiherr von Call zu Rosenburg und Kulmbach (sourozenec) |
| Profese | politik a bankéř |
| Commons | Guido von Call |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Pocházel ze staré šlechtické rodiny nobilitované v 17. století, byl synem právníka a místodržitelského úředníka Adolfa Calla (1819–1877), v roce 1849 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů.[3] Guido studoval v letech 1869–1871 na Orientální akademii ve Vídni,[4] úřednickou praxi absolvoval u okresního soudu ve Vídni (1872) a poté vstoupil do diplomatických služeb. Jako konzulární elév začínal v Teheránu, od roku 1875 dlouhodobě působil na ambasádě v Istanbulu, kde vystřídal nižší posty attaché, legačního sekretáře a nakonec od roku 1892 velvyslaneckého rady. V této pozici byl v roce 1894 přeložen do Berlína.[5] V letech 1895–1900 generálním konzulem v Sofii,[6] respektive vyslancem a zplnomocněným ministrem v Bulharsku.[7][8]
Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal ministrem obchodu. Na tomto postu setrval i v následné druhé vládě Paula Gautsche. Funkci zastával v období 19. ledna 1900 – 11. září 1905.[9][10] Podílel se na výstavbě železniční tratě Tauernbahn a na budování přístavu v Terstu.
Z funkce ministra obchodu odešel na vlastní žádost v září 1905 a v následujícím roce se vrátil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl jmenován prvním sekčním šéfem.[11] V lednu 1909 byl delegován jako velvyslanec pro Japonsko a zároveň diplomatický zástupce pro Siam. V Tokiu byl přijat se značným respektem, protože vysláním dlouholetého zkušeného diplomata a bývalého ministra vlády deklarovala Rakousko-uherská monarchie zvýšený zájem o Dálný východ.[12] O dva roky později požádal Call o uvolnění z funkce z rodinných důvodů a vrátil se do Vídně. Od roku 1916 žil ve Štýrském Hradci, kde pak v letech 1924-1927 zastával pozici viceprezidenta finančního ústavu Steiermärkische Sparkasse.[8]
Tituly a ocenění
editovatBěhem své diplomatické a politické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[13] Jako ministr obchodu obdržel v roce 1900 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Získal také čestné občanství v několika městech (Lovran, Prägraten, Virgen).[15]
Rakousko-Uhersko
editovat
velkokříž Leopoldova řádu (1905)
Řád železné koruny I. třídy (1904)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1899)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1894)
Zahraničí
editovat
velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
rytíř Řádu sv. Anny I. třídy (Rusko)
Řád červené orlice I. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
Řád sv. Mořice a Lazara (Itálie)
rytíř Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
rytíř Řádu Karla III. (Španělsko)
rytíř Řádu Vasova (Švédsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Řád zähringenského lva (Bádensko)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko)
komandér Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
komandér Řádu Spasitele (Řecké království)
.svg){kind=small}
V roce 1876 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Klarou von Schmidburg (1851–1939), dcerou generálmajora a c. k. komořího barona Rudolfa Schmidburga (1810–1902). Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Rudolf a dvě dcery.[16]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1917; s. 11 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 392 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1856; Gotha, 1856; s. 104–105 dostupné online
- ↑ KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 62 ISBN 978-80-86781-18-1
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1895; s. 206 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtige Dienstes, Vídeň, 1896; s. 222 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1897; s. 40 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Call zu Rosenburg und Kulmbach, Guido Frh. von (1849-1927), Diplomat, s. 133. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 335 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1907; s. 35 dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 150 ISBN 978-80-86781-23-5
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 274 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1911; s. 51dostupné online
- ↑ Rodina Guida Calla na webu geni.com dostupné online
Literatura
editovat- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 224–225 (heslo Guido von Call) ISBN 978-3-205-20493-0
Externí odkazy
editovat- Guido von Call in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido von Call na Wikimedia Commons
