Ion Luca Caragiale: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SpBot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: pt:Ion Luca Caragiale
Vojtasekd (diskuse | příspěvky)
+ foto k tématu
 
(Není zobrazeno 35 mezilehlých verzí od 24 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel}}
[[Soubor:Ion Luca Caragiale - Foto02.jpg|170px|thumb|Ion Luca Caragiale]]
'''Ion Luca Caragiale''' [jon luka karadžalekaradžiale] ([[30. leden|30. ledna]] [[1852]] [[Haimanale]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]] – [[9. červen|9. června]] [[1912]] [[Berlín]], [[Německé císařství|Německo]]) byl rumunský dramatik, prozaik, publicista, básník a překladatel. Proslavil se především svými společenskokritickými komediemi. Je považován za zakladatele [[RumunskéRumunská divadlokultura|rumunského moderního dramatu]]. Jeho nejznámější hrou je ''Ztracený dopis''.
[[Soubor:IL and Mateiu Caragiale.jpg|170px|thumb|Ion Luca Caragiale se svým synem Meteiem]]
'''Ion Luca Caragiale''' [jon luka karadžale] ([[30. leden|30. ledna]] [[1852]] [[Haimanale]], [[Rumunsko]] – [[9. červen|9. června]] [[1912]] [[Berlín]], [[Německo]]) byl rumunský dramatik, prozaik, publicista, básník a překladatel. Proslavil se především svými společenskokritickými komediemi. Je považován za zakladatele [[Rumunské divadlo|rumunského moderního dramatu]]. Jeho nejznámější hrou je ''Ztracený dopis''.
 
== Biografie ==
[[Soubor:Ion100 Lucalei. CaragialeRomania, -2005 Foto02a.jpg|170pxnáhled|thumbvlevo|Ion Luca Caragiale na bankovce 100 leu]]
Caragiale pocházel z divadelnické rodiny, otec i oba strýcové byli herci. Po středoškolských studiích na soukromých ústavech v [[PloještPloiești|Ploješti]]i navštěvoval v letech 1866 - 1870 třídu uměleckého přednesu a [[Mimika|mimiky]] na bukurešťské konzervatoři, kde vyučoval jeho strýc, dramatik [[Costache Caragiale]].
 
V roce [[1870]] nastoupil jako [[Nápověda (divadlo)Suflér|nápověda]] a [[opisovač]] do Národního divadla v Bukurešti a v téže době začal přispívat do politických a satyrickýchsatirických časpopisůčasopisů liberálního zaměření. V letech 1877 - 1881 psal články a reportáže pro konzervativní deník ''Timpul'', v jehož redakci působil [[Mihai Eminescu]] (Eminovici). Eminescu ho uvedl do literacké společnosti ''Junimea'' vedené Titem Maiorescem, v jejíž časopisu ''Covorbiri literare'' uveřejnil své hlavní divadelní hry. Ve svém životě vystřídal řadu zaměstnání: byl soudním zapisovatelem v župě [[Prahova]], soukromým učitelem, v letech 1881 - 1882 působil jako školní inspektor v župách [[Sučava]] (Suceava) a [[NeamţNeamț]], potom jako úředník Správy monopolů. Několikrát si otevřel pivnici. V sezoně 1888 - 1889 byl jmenován ústředním ředitelem rumunských divadel, osvědčil se jako organizátor divadelního života a režisér. Řadu let vydával humoristické časopisy, kupříkladu ''Claponul'' a ''Moftul român''.[[Soubor:Ion Luca Caragiale - Foto02.jpg|vpravo|náhled|Ion Luca Caragiale]]Neuznání ze strany rumunských vlivných kulturních kruhů a nepodložené nařčení z plagiátu ho přiměly k rozhodnutí přestěhovat se v roce [[1905]] do [[Berlín]]a, odkud se však stále účastnil literárního a společenského života v Rumunsku, kupříkladu pronikavým politickým esejem ''Rok 1907 od jara do podzimu''.
Caragiale pocházel z divadelnické rodiny, otec i oba strýcové byli herci. Po středoškolských studiích na soukromých ústavech v [[Ploješt]]i navštěvoval v letech 1866 - 1870 třídu uměleckého přednesu a [[Mimika|mimiky]] na bukurešťské konzervatoři, kde vyučoval jeho strýc, dramatik [[Costache Caragiale]].
 
V roce [[1870]] nastoupil jako [[Nápověda (divadlo)|nápověda]] a [[opisovač]] do Národního divadla v Bukurešti a v téže době začal přispívat do politických a satyrických časpopisů liberálního zaměření. V letech 1877 - 1881 psal články a reportáže pro konzervativní deník ''Timpul'', v jehož redakci působil Mihai Eminescu (Eminovici). Eminescu ho uvedl do literacké společnosti ''Junimea'' vedené Titem Maiorescem, v jejíž časopisu ''Covorbiri literare'' uveřejnil své hlavní divadelní hry. Ve svém životě vystřídal řadu zaměstnání: byl soudním zapisovatelem v župě [[Prahova]], soukromým učitelem, v letech 1881 - 1882 působil jako školní inspektor v župách [[Sučava]] (Suceava) a [[Neamţ]], potom jako úředník Správy monopolů. Několikrát si otevřel pivnici. V sezoně 1888 - 1889 byl jmenován ústředním ředitelem rumunských divadel, osvědčil se jako organizátor divadelního života a režisér. Řadu let vydával humoristické časopisy, kupříkladu ''Claponul'' a ''Moftul român''.
 
Neuznání ze strany rumunských vlivných kulturních kruhů a nepodložené nařčení z plagiátu ho přiměly k rozhodnutí přestěhovat se v roce [[1905]] do [[Berlín]]a, odkud se však stále účastnil literárního a společenského života v Rumunsku, kupříkladu pronikavým politickým esejem ''Rok 1907 od jara do podzimu''.
 
 
== Dílo ==
 
'''Kritika rumunské společnosti'''
 
Caragialova komedie ze soudobého společenského života napadají konzervativní i liberální demagogii, nemorálnost stranického politikaření, arivismus, nevzdělanost maloměšťakumaloměšťáku i vysmívají volební a prlamentárníparlamentární hře na demokracii; prostředky komična vyplývají z dějových zvratů a častých qui pro qou, z přesně odpozorovaných charakterů a z jazykový individualizace postav. V první hře ''Bouřlivá noc'' ([[1879)]]) Caragiale uvádí scénu novou společenskou vrstvu zbohatlíků a staví do ostrého kontrastu její aspirace a skutečnou úroveň. V jednoaktovce ''Pan Leonida proti reakci'' (1880) zamířil satirické ostří na užvaněnost a zbabělost politických demagogů, planě horujících pro republiku a revoluční změny. Promluvy pana Leonidy jsou karikaturou sdělování a jeho jednání je protipólem patetických gest. Fraška ''Když se slaví karneval'' ([[1885]]), plná záměn a pronasledovánípronásledování, se odehraváodehrává na bukurešťském předměstí během karnevalu, na němž místní „lepší společnost“ chce dokázat, jak vznešeně se umí chovat a mluvit; autor parodoval nejen tyto přízemní maloměšťakymaloměšťáky, ale také dobový žánr melodramatu. Série komedii vrcholí ostře satirickou hrou ''Ztracený dopis'' ([[1884]]), jejž místo a čas jsou určeny (začátek 80. let 19. století v rumunském, možná valašském, provinčním městě), ale celkový smysl hry toto vzmezenívymezení daleko přesahuje. Zápletka se týkatýká předvolebního střetnutí mezi místními konzervativci a liberály a dostává se do pohybu díky motivu několikratněkolikrát ztraceného a opět nalezeného kompromitujícího milostného psaníčka. Komično je založeno na neočekavanýchneočekávaných situačních zvratech, na vystižení dominantních slabostí a neřestí postav, na jejich barvité jazykové charakteristice. Řeč postav občas ztrácí smysl v záplavě bezobsažných proklamací a frází, jazyk jako by přestával sloužit ke komunikaci. Ještě naléhavější pocit absurdity však vyplývá z rozuzlení: kandidaturu na místo poslance nezískává ani jeden z místních rivalů, nýbrž obskurní „člověk z ústředí“, který všechny překonává hloupostí i nemorálností.
 
== Bibliografie ==
* [[Soubor:IL and Mateiu Caragiale.jpg|170pxvpravo|thumbnáhled|Ion Luca Caragiale se svým synem Meteiem]][[1889]] - Teatru, cu o prefață de Titu Maiorescu ([[Bukurešť]]).
{{NK ČR|jn20010602654}}
* [[1889]] - Teatru, cu o prefaţă de Titu Maiorescu ([[Bukurešť]]).
* [[1894]] - Teatru (Jasy).
* [[1895]] - '''Hřích a jiné novely''' (výbor, přeložil F. K. Hlaváček, [[Praha]]: F. Šimáček).
* [[1908]] - Teatru. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice şiși Editură).
* 1908 - Momente, schiţeschițe, amintiri. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice şiși Editură).
* 1908 - Nuvele şiși povestiri. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice şiși Editură).
* [[1929]] - '''Muž ze tmy''' (?; orig. [[1890]]).
* [[1930]]-[[1940]] - Opere, I-VII (Bukurešť).
* [[1931]] - '''Ztracený dopis''' (přeložili J. Staca a O. Hink, předmluvu napsal Č. Šofferle, Praha: Česká grafická Unie; orig. 1884).
* [[1958]] - '''Bouřlivá noc''' (přeložili Ivo Valenta a Václav Vlasák, Praha: Dilia; orig. [[1879]]).
* [[1960]] - '''Bibíček (Když se slaví karneval)''' (přeložil Rudolf Vávra, Praha: Dilia; orig. [[1885]]).
* [[1970]] - '''Pan Leonida proti reakci''' (přeložily Marie Kavková a Jitka Lukešová, scénická úprava Zuzana Kočová, Praha: Maringotka; orig. [[1880]]).
 
== Literatura ==
* Valentová, Libuše: Caragiale Ion Luca, ''v:'' Slovník rumunských spisovatelů (Praha: Nakladatelství Libri, [[2001]]).
* Valentová, Libuše: Překlady z rumunské literatury do češtiny ([[1900]]-[[1991]]) (vydáno vlastním nákladem autorky v Praze roce [[1992]]).
 
== Související články ==
Řádek 37 ⟶ 35:
 
== Externí odkazy ==
[[ca:* {{Commonscat|Ion Luca Caragiale]]}}
* [[http://ro.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:WikiProiect Ion Luca Caragiale projekt Ion Luca Caragiale - rumunsky]]
* {{NK ČR|jn20010602654}}
 
* [{{ro}} [http://ro.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:WikiProiect Ion Luca Caragiale projekt Ion Luca Caragiale - rumunsky]]
== Zdroj ==
 
* Valentová, Libuše: Caragiale Ion Luca, ''v:'' Slovník rumunských spisovatelů (Praha: Nakladatelství Libri, [[2001]]).
* Valentová, Libuše: Překlady z rumunské literatury do češtiny ([[1900]]-[[1991]]) (vydáno vlastním nákladem autorky v Praze roce [[1992]]).
 
 
{{Pahýl - biografie}}
 
{{Link FA|ro}}
 
{{Pahýl - biografie}}
[[Kategorie:Narození 1852|Caragiale, Ion Luca]]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Úmrtí 1912|Caragiale, Ion Luca]]
[[Kategorie:Rumuni|Caragiale, Ion Luca]]
 
[[Kategorie{{DEFAULTSORT:Rumuni|Caragiale, Ion Luca]]}}
[[ca:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Rumunští spisovatelé]]
[[de:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Osobnosti na rumunských bankovkách]]
[[en:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Osobnosti na rumunských poštovních známkách]]
[[es:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Narození 1852|Caragiale,v Ionroce Luca1852]]
[[he:יון לוקה קאראג'יאלה]]
[[Kategorie:Narození 13. února]]
[[hr:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Úmrtí 1912|Caragiale,v Ionroce Luca1912]]
[[hu:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Úmrtí 9. června]]
[[it:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Úmrtí v Berlíně]]
[[pl:Ion Luca Caragiale]]
[[Kategorie:Muži]]
[[pt:Ion Luca Caragiale]]
[[ro:Ion Luca Caragiale]]
[[ru:Караджале, Ион Лука]]
[[sv:Ion Luca Caragiale]]